Račí chůzí
Grass, Günter: Im Krebsgang

Račí chůzí

Oběti na německé straně donedávna nebyly sice zamlčovány, ale nejpozději od konce šedesátých let Němci sami sebe, alespoň v politicky korektním diskursu, viděli jako viníky. Mluvit o německém utrpení se především u levicově orientovaných intelektuálů téměř rovnalo být revanšistou. V tomto smyslu je Grassova kniha jistě útokem na jedno německé tabu.

Je právě vyšlá novela Güntera Grasse především literárním dílem anebo spíše mediální událostí a vhodnou příležitostí se znovu pustit do ožehavého tématu německé minulosti? Její název Im Krebsgang (Račí chůzí) se vztahuje na Grassův vypravěčký postup: zpětné a opatrné přibližování se příběhu o potopené lodi Wilhelm Gustloff, na jejíž palubě se nacházeli němečtí uprchlíci.

Oběti na německé straně donedávna nebyly sice zamlčovány, ale nejpozději od konce šedesátých let Němci sami sebe, alespoň v politicky korektním diskursu, viděli jako viníky. Mluvit o německém utrpení se především u levicově orientovaných intelektuálů téměř rovnalo být revanšistou. V tomto smyslu je Grassova kniha jistě útokem na jedno německé tabu, na druhé straně přesně ladí s pozměněným pohledem berlínské republiky na vlastní minulost. Konečně můžeme uctít německé oběti – s touto touhou přichází ke slovu kritika "zjednodušeného a pohodlného pojetí dějin", které bylo v posledních padesáti letech  "dovedeno do dokonalosti". Podrážděné reakce na Grassovo zpětné počítání obětí ("oběti všech zemí spojte se") a úvahy o relativizaci viny a utrpení se sice také objevují, ale spíše na okraji diskuse.

Událost, ke které se Grassův vypravěč, novinář rešeršující na internetu, zpětným krokem blíží, se odehrála v noci 30. ledna 1945, kdy byla kousek od pomořanského břehu sovětskou ponorkou potopena loď s deseti tisíci uprchlíky na palubě. Do rána umrzlo devět tisíc lidí, z toho čtyři tisíce dětí. Vypravěč, který o tom nesčetněkrát slyšel vyprávět od své matky, najednou zjistí, že se ho příběh a jeho pokračování bezprostředně týká. Vazba na současnost je posílena postavou neonacisticky zaměřeného vypravěčova syna, za jehož názory se otec cítí zodpovědný.

Kritika Grassovi vyčítá především nedostatek literárnosti. Mohlo by to být mistrovské dílo, tvrdí, ale tím, že se místo nepřekonatelného epika Grasse dostává do popředí rešeršující vypravěč, se z něj stala společenská terapie. Grass, ze svých předchozích románů známý umělecky precizní hrou s minulostí, je najednou příliš svázaný. Chybí dřívější anarchie, radostně bujná moc jazyka. Kniha je nicméně bestselerem. Od začátku “roku 13 německé jednoty“, kdy vyšla, se jí již prodalo přes 250 000 exemplářů.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

dtv Verlagsgesellschaft, Mnichov, 2004, 224 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse