Napište, co hledáte…

Kritika překladu

... tehdy se objevil lišák
Kritika překladu

... tehdy se objevil lišák

dětská
Jovanka Šotolová –

Ocenění Zlatá stuha letos putovalo do rukou překladatele Jiřího Pelána za nejnovější verzi slavné knížky Malý princ, kterou francouzský autor Antoine de Saint-Exupéry poprvé vydal už roku 1943. V češtině si dnes u tohoto titulu můžeme vybrat z mnoha variant jazykového převodu, pestré škály ilustrací a nejrůznějších způsobů grafického ztvárnění. Nejnovější publikace mezi nimi suverénně vítězí.

Zlato chtít snad pozlacovat, slunce svící osvěcovat
Kritika překladu

Zlato chtít snad pozlacovat, slunce svící osvěcovat

beletrie česká
Eva Stehlíková –

Dnes již pozapomenutý klasický filolog a pedagog Jan Šprincl (1917–1989) působil jako překladatel nejen z antických jazyků do češtiny, ale překládal i z češtiny do latiny. Jeho celoživotní alma mater, brněnská univerzita, vydala jeho překlad Erbenovy Kytice. Tu převedl do latiny tvůrčím způsobem, v němž se nedržel striktních pravidel, ale využil širokých možností, které mu latina nabídla.

Rwandské předtím a potom z ženského pohledu
Kritika překladu

Rwandské předtím a potom z ženského pohledu

beletrie zahraniční
Anna Žilková –

Deset povídek rwandské autorky není depresivní četba zaměřená na líčení traumat, která zbyla po genocidě. Motivy jako hrůza, bezmoc, zoufalství, naděje, boj o přežití a smíření jsou doplňovány i tématy čistě ženskými, jako jsou mateřství, menstruace, těhotenství, ženská pospolitost a zranitelnost. Ve rwandském jazyce kinyarwanda znamená „ejo“ včera i zítra; příběhy jsou autentická, upřímná a přímočará svědectví o tom, co se dělo předtím i potom. Český překlad je však víc než nepodařený.

Zpěvy rolnické
Kritika překladu

Zpěvy rolnické

literární věda
Michal Ctibor –

Čtenářský zážitek je jiný než u překladu Otmara Vaňorného, který byl dosud jako jediný k dispozici. Uvidíme, který překlad bude u čtenářů oblíbenější. Klasičtí filologové však jistě ocení, že v případě potřeby mohou nyní pracovat již se dvěma moderními českými převody.

Flašinet
Kritika překladu

Flašinet

literární věda
Nela Knapová –

Flašinet není komiks, jedná se o předlohu scénáře k doposud nerealizovanému animovanému filmu. Čtenář však získá velmi konkrétní představu, jak by měl výsledný film vypadat. Proč nakladatelství vybralo k vydání právě tento titul, není jasné. I tak by si ale kniha zasloužila pečlivější redakci.

Exotické prvky v překladu románu Meursault: contre-enquête Kamála Dáwuda
Kritika překladu

Exotické prvky v překladu románu Meursault: contre-enquête Kamála Dáwuda

literární věda
Petr Felčer –

Román Kamála Dáwuda Meursault : contre-enquête se odehrává v severoafrickém prostředí, a proto se v něm objevuje také lokální lexikum, odrážející specifickou realitu oblasti. Tyto exotické prvky představují pro překladatele nelehkou výzvu: kromě transkripce musí řešit i problematiku odlišných presupozic u původního francouzského a nově též českého čtenáře.

Ve třech čtvrtinách cesty
Kritika překladu

Ve třech čtvrtinách cesty

literární věda
Magda de Bruin Hüblová –

Překladatelský debut, který je na dobré cestě, ale chybí mu dotažení poslední etapy. Na překladatelích z menších jazyků leží ve stadiu redakčního zpracování větší tíha, protože nemívají oporu v redaktorovi znalém jazyka a kultury originálu. Překladatelské dílny se je na to snaží připravit, ale praxe je přesto někdy zaskočí.

Jistý nejmenovaný hrdina...
Kritika překladu

Jistý nejmenovaný hrdina...

literární věda
Jiří Hron –

V souladu s pravidly žánru má i text historického románu Wolf Hall Hilary Mantelové tři výrazné součásti: dialogy, vyprávění a popis. Dokáže český překlad vystihnout to, co je v původním textu přirozené, nápadné, anebo případně upozaděné? Komentář vychází z detailního srovnání jedné kapitoly.

Dort není květina, slon není nosorožec aneb Jak nepřekládat z finštiny
Kritika překladu

Dort není květina, slon není nosorožec aneb Jak nepřekládat z finštiny

beletrie zahraniční
Michal Švec –

Český překlad románu Až vyprší čas finské autorky Eliny Hirvonen je jednoznačně kandidát na anticenu Skřipec. Překladatelka přecenila své znalosti finštiny a nakladatel zcela zanedbal redakční práci – nejen že na knize zřejmě nepracoval redaktor, který by uměl finsky, což je (nejen) u začínajícího překladatele více než potřeba, ale postrádá dokonce i základní kontrolu z hlediska češtiny.

Překlad Thomasovy básně v próze
Kritika překladu

Překlad Thomasovy básně v próze

beletrie zahraniční
Tereza Vlášková –

U překladu povídky se musí překladatel vyrovnat se specifickým poetickým stylem originálu. Text se vyznačuje dlouhými, často poměrně komplikovanými souvětími, která však nepůsobí nikterak krkolomně. Ba naopak, povídka příjemně plyne ve svém charakteristickém pomalém rytmu a čtenáře unáší s sebou, nechává ho plnými doušky nasávat jedinečnou vánoční atmosféru. Neotřelé fráze, sousloví a obrazná pojmenování čtenáři před očima vykreslují ty nejjemnější detaily zimních scenérií.

Velký Gatsby ve dvou českých překladech
Kritika překladu

Velký Gatsby ve dvou českých překladech

literární věda
Nela Knapová –

Rok poté, co přestal Fitzgeraldův román Velký Gatsby spadat pod ochranu autorského práva, vyšel „v novém, moderním překladu“ (Rudolfa Červenky a Alexandra Tomského) v nakladatelství Leda – Rozmluvy. Při bližším zkoumání ale vychází najevo, že k překladu, pod nějž se roku 1960 podepsal Lubomír Dorůžka, nemá nová verze tak daleko, jak bychom mohli předpokládat.

Rozmarná italština a Saturnin. Italské překlady V. Vančury a Z. Jirotky
Kritika překladu

Rozmarná italština a Saturnin. Italské překlady V. Vančury a Z. Jirotky

literární věda
Míša Řezáčová –

Vančurovo Rozmarné léto a Jirotkův Saturnin vyšly letos italsky v českém nakladatelství. V jednom případě šlo o text vytažený ze šuplíku po více než dvaceti letech, ve druhém o upravené vydání překladu z roku 2006. Jak přišly takové knihy na svět? Komu jsou vlastně určeny? Co znají italští čtenáři z české literatury a jaké to je, adaptovat pro ně Vančurův a Jirotkův humor? Na podobné otázky odpovídali překladatelé Dario Massimi a Letizia Kostnerová.

Podfuk na čtenáře
Kritika překladu

Podfuk na čtenáře

literární věda
Anna Žilková –

„Pan Francis mluví o svém údu. Pojďme!“ – O překlad této knihy se iLiteratura.cz začala zajímat na podnět jisté paní knihovnice, která žádala o radu, jak se stavět ke knize obsahující podivné pasáže. Některé na ukázku rovnou vypsala...

Nový překlad Dostojevského Bratrů Karamazových
Kritika překladu

Nový překlad Dostojevského Bratrů Karamazových

literární věda
Kamila Chlupáčová –

Nový překlad Dostojevského Bratrů Karamazových z pera Libora Dvořáka se v kolaci s originálem a v porovnání s vysoce kvalifikovaným, promyšleným a invenčním starším překladem Prokopa Voskovce (z roku 1965) jeví jako tržní nabídka ukvaltovaného produktu, který nesleduje hodnoty uměleckého literárního textu ani přirozeného řádu češtiny.

Velmi divný rok
Kritika překladu

Velmi divný rok

literární věda
Anna Žilková –

Sledujeme tápání mladé studentky filozofie a říkáme si: tak takhle to tedy vypadá, když se zamiluje vnučka Françoise Mauriaca a herečka z filmu Roberta Bressona! Jako mnohé jiné devatenáctileté dívky si píše deník a přemítá o tom, zda ji miluje, nebo nemiluje. Jenže všechno to působí tak nějak jinak, nevěrohodně. Anne používá zvláštní slova a podivné výrazy, její zpověď chvílemi vyznívá dost strojeně, zmateně a neupřímně.

Největší ponorka na světě
Kritika překladu

Největší ponorka na světě

literární věda
Barbora Klementová –

Český překlad bohužel v detailech za originálem hodně pokulhává a někdy ho přímo shazuje: hloupými chybami, nelogickými či nesrozumitelnými větami. Je to škoda, protože horší pasáže bohatě vyvažují stránky, které se čtou dobře, a v knize nacházíme mnohá řešení, kde se překladatel projevuje jako kreativní a nápaditý spolutvůrce textu.

Hněv a hrdost
Kritika překladu

Hněv a hrdost

literární věda
Ivana Piptová –

U příležitosti desátého výročí teroristických útoků na Spojené státy americké se českému čtenáři poprvé dostal do rukou překlad kontroverzní knihy Hněv a hrdost (La rabbia e l’orgoglio), kterou roku 2001 sepsala významná italská novinářka a spisovatelka Oriana Fallaciová (1929–2006). Česká verze vznikla z anglického textu, který – naneštěstí – pořídila z italštiny sama Fallaciová v touze udržet si text pod kontrolou.

Prohraná překladatelská válka: K novému překladu Vojny a míru
Kritika překladu

Prohraná překladatelská válka: K novému překladu Vojny a míru

literární věda
Kamila Chlupáčová –

Podle Dvořáka je nový překlad nutný, protože starší už zastaraly a něco je třeba „udělat s tou francouzštinou“. Delší francouzské pasáže nahradil českým překladem vyvedeným kurzívou – z francouzských součástí vyprávění tak vznikly poznámky „vzadu“. Tím byla narušena autenticita originálu, text byl mechanicky zploštěn, ochuzen stylisticky i sémanticky.

Překladatelský výstřel naslepo
Kritika překladu

Překladatelský výstřel naslepo

literární věda
Kateřina Krištůfková –

Slepá skvrna není „prvotřídní thriller“, jak se píše na zadní straně přebalu, napětí však rozhodně nepostrádá a autor je dokáže čtenáři dobře dávkovat. Kvalita překladu je však zoufalá, v tiráži uvedená překladatelská dvojice Miluše Juříčková a Štěpán Lichorobiec odvedli práci skutečně velice nekvalitní. Prohřešili se proti veškerým zásadám češtiny, na které si lze vzpomenout.

Učesaný ježek
Kritika překladu

Učesaný ježek

literární věda
Kateřina Švábová –

Překladatel románu S elegancí ježka prokázal při práci s textem velkou míru nápaditosti a kreativity: román si i v české verzi zachovává lehkost a vtip, kniha si u nás stejně jako ve Francii získala mnoho příznivců. Co všechno musel Petr Christov dohledat, zachovat a zohlednit? Nastavuje originál překladateli nějaké limity?

Tajný posel Jan Karski
Kritika překladu

Tajný posel Jan Karski

literární věda
Helena Beguivinová –

Nemyslím, že překlad je celý špatný, některé obraty mi naopak připadaly skvělé. Spíš mě udivila jeho nevyrovnanost. Byla bych ráda, kdyby mých pár výtek k překladu přispělo k upozornění na nezbytnost redakční práce: mnohé z nedostatků mohly být odstraněny redaktorem, kdyby se více zaměřil na smysl textu s přihlédnutím k originálu, případně na ověření reálií.

Život po francouzsku
Kritika překladu

Život po francouzsku

literární věda
Barbora Pavelková –

Život po francouzsku je úspěšný francouzský román z roku 2004, za nějž autor Jean-Paul Dubois obdržel cenu Prix Femina. Hlavní postavou a vypravěčem je Paul Blick, na pozadí jehož života a rodinných vztahů autor mapuje 2. polovinu 20. století ve Francii i ve světě a společenské a politické změny, jež se během této historické éry odehrály. Paul na svůj život nahlíží s až lakonickým odstupem, který vyzdvihuje banálnost lidské existence a ztracenost jednotlivce v davu podobně „nedůležitých“ jedinců

Dvojjazyčná edice Bilingua crimi nakladatelství Garamond
Kritika překladu

Dvojjazyčná edice Bilingua crimi nakladatelství Garamond

literární věda
Petr Janák –

Nakladatelství Garamond vydává dvě ediční řady knížek ve dvojjazyčných zrcadlových vydáních – Bilingua a Bilingua crimi. V edici Bilingua crimi vycházejí až na výjimky (Georges Simenon) anglické a americké detektivky. Dvojjazyčná vydání čtenářsky přístupné literatury, to je počin jistě záslužný a prospěšný. Zřejmě i úspěšný, neboť v této edici už vyšly od jejího počátku v roce 2004 tři desítky knížek, a dvě z nich se už dočkaly i druhého vydání.

Traduzione, tradimento aneb Bolaño přeložen a zrazen v Praze
Kritika překladu

Traduzione, tradimento aneb Bolaño přeložen a zrazen v Praze

literární věda
Jorge Zúñiga Pavlov –

Staré italské přísloví praví, že když se překládá určitá kniha, stává se překladatel zrádcem. Vzhledem k nedávné prezentaci českého překladu románu Roberta Bolaña Divocí detektivové bych se rád pokusil o reflexi některých aspektů autorova literárního života a oné pomyslné zrady, vše v duchu Bolañova nezaměnitelného stylu.

Hrubá marže jen zhruba (polemika s kritikou překladu)
Kritika překladu

Hrubá marže jen zhruba (polemika s kritikou překladu)

literární věda
Vladimíra Matějková, Míša Řezáčová –

Recenze Anny Čmejrkové na překlad knihy Marge brute Laurenta Quintreaua se objevila v časopisu Plav. Zajímavý je už název celého příspěvku: Hrubá marže v hrubém překladu. Nápaditý titulek, ke kterému bohužel jeho autorka nepodává vysvětlení: má tím na mysli, že je překlad vulgární, nepřesný, nebo nedotažený?

Milan Kundera: autor i editor překladu svého díla
Kritika překladu

Milan Kundera: autor i editor překladu svého díla

literární věda
Lenka Tomášková –

Analýza a kritika překladu literárního díla se může zaměřit také otázku autora knihy jako editora vlastního textu – v tom případě se nám přímo nabízí dílo Milana Kundery. Jedná se o jev poměrně vzácný a samozřejmým předpokladem je autorova dostatečná znalost cizího jazyka. Hlavním důvodem zásahů je potom přirozeně nespokojenost s úrovní původního překladu.

Deník Petra Ginze v nizozemském překladu
Kritika překladu

Deník Petra Ginze v nizozemském překladu

literární věda
Magda de Bruin Hüblová –

V březnu 2007, s měsíčním zpožděním, vyšel pod titulem Praags dagboek 1941-1942 nizozemský překlad deníku Petra Ginze. Opožděné vydání bylo způsobeno tím, že nakladatelství Manteau z Antverp se z nejasných důvodů rozhodlo pro překlad z německé verze. Ginzova sestra Chava Pressburger, která vlastní autorská práva, se o tom dozvěděla až ve chvíli, kdy už byl překlad údajně hotový.

Zmrzačený King
Kritika překladu

Zmrzačený King

literární věda
Viktor Janiš –

Ať už si o prózách Stephena Kinga myslíme cokoli, jedno mu snad uzná každý: King je znamenitý vypravěč a výborný řemeslník. V roce 1999 se po těžké automobilové nehodě rozhodl vydat počet ze svého díla i ze svého života a napsal knihu s prostým názvem "O psaní" - napůl autobiografii, napůl příručku pro začínající autory. Stejně jako jeho romány se tato kniha čte jedním dechem, bohužel pro nás však pouze v angličtině. České vydání je přímo zločinným znehodnocením této Kingovy knihy.

Nenašli jste, co jste hledali?