Spisovatel Philippe Sollers je jako svébytný autor nepřehlédnutelným subjektem literatury, nutně se proto stává i jejím objektem. Gérard de Cortanze o něm napsal knihu Philippe Sollers aneb vůle po štěstí (P.S. ou la Volonté de bonheur, Ed. du Chêne, 268 s.); ve Francii vyšla ve stejnou dobu jako Sollersova Chvála nekonečna.

Cortanzova biografie odhaluje především vliv Sollersových raných let na pozdější vývoj tohoto autora. Jde prý o působivé odkrývání spisovatelovy rodinné a intimní sféry, na němž se dokonce podílel sám Sollers (mimo jiné posloužil fotografiemi z rodinného alba, z nichž některé dosud nebyly vydány). V knize se lze seznámit s jeho rodinným zázemím, s vlivem ženského a mužského světa na mladého Philippa, jehož původní jméno znělo Joyaux, s chorobami, které do značné míry poznamenaly jeho vidění světa, s problémy v jezuitské škole, z níž byl vyloučen mimo jiné kvůli četbě nedovolených autorů (v 50. letech!). Dozvíme se, jak si Philippe Joyaux vymyslel postavu Sollerse (z latinského sollus et ars, "veškeré umění", což také znamená šikovný, obratný, chytrý, vynalézavý, mazaný) a jak jí pak připsal autorství své prvotiny. Následuje úspěch prvních textů, které ocenili i Mauriac a Aragon, založení revue Tel quel, ale také předstírání nemoci, aby se vyhnul válce v Alžírsku, maoistické období a mnoho cest, během nichž procestoval celý svět od New Yorku až po Čínu…

Kniha je bohatá na fakta, na informace o lidech, s nimiž se setkal, a o sporech, kterými prošel. Sollersův osud vyznívá jako putování současného Odyssea, schopného a zároveň posedlého psaním a potřebou prezentace, který však na své pouti zůstává osamocen. 
Cortanzovu knihu kritika označuje jako brilantně napsanou a čtivou, zároveň však zasvěcenou, vycházející z rozhovorů a osobních svědectví a hlavně z detailní znalosti Sollersova díla. Je prý vynikající pozvánkou k jeho četbě.