O LITERATUŘE V CELÉM SVĚTĚ A DOMA
iLiteratura > jednotlivé literatury: všechny rubriky > ostatní: Afrika, Albánie, Baskicko, Černá Hora ad.recenze | Awumey, Edem: Les Pieds sales, recenze | ||||||
 | Edem Awumey (1975) pochází z Toga, v současné době žije v Québeku. Jeho druhý román, Les Pieds sales se objevil v nominacích na Prix Goncourt 2009. >>
| ||||||
anotace | Evropa - fascinující příběhy, anotace antologie | ||||||
 | Korejští čtenáři se s tvorbou Jana Balabána mohli poprvé seznámit v listopadu 2009 prostřednictvím jeho povídky Kluk, která vyšla v korejské antologii Evropa – fascinující příběhy. >>
| ||||||
ukázka | Zbavitel, Dušan: Bengálská literatura, ukázka 2 | ||||||
 | V jedné z předchozích kapitol jsme sledovali genezi bengálské prózy, před 19. stoletím neexistující, a její postupný vzrůst od učebnic pro Fort William College a raných překladů přes informativní články a pojednání až po první pokusy o náročnější žurnalistické a didaktické příspěvky. >>
| ||||||
ukázka | Zbavitel, Dušan: Bengálská literatura, ukázka 1 | ||||||
| Od počátku 2. tisíciletí n. l. prochází sever indického subkontinentu obdobím hlubokých proměn, postihujících všechny stránky života, od politické struktury a náboženské skladby až po etnickou, jazykovou a kulturní diferenciaci této rozlehlé oblasti. >>
| ||||||
recenze | Zbavitel, Dušan: Bengálská literatura, recenze | ||||||
| Jak výstižně naznačuje podtitul „Od tantrických písní k Rabíndranáthu Thákurovi“, Zbavitelova kniha pojednává o bengálském písemnictví od nejstarších zachovaných písemných památek z 11. století až do 1. poloviny století dvacátého. >>
| ||||||
ukázka | Koch, Jurij: Modrá vrána. Zpráva ze Srbské Lužice, ukázka | ||||||
 | Moje mateřština je lužická srbština, prastarý západoslovanský jazyk, kterým se dokáže dorozumět nějakých šedesát tisíc lidí v zemi, kde žijí dva národy, v které však veřejný život plně ovládá němčina. >>
| ||||||
anotace | Koch, Jurij: Modrá vrána. Zpráva ze Srbské Lužice, anotace | ||||||
| Jurij Koch (* 1936) je lužickosrbský spisovatel a novinář. Patří ke generaci, která – ač formována lužickosrbsko-českou výchovou – prosadila za přirozený model lužickosrbské literatury její koexistenci v lužičtině i němčině. >>
| ||||||
recenze | Gangopádhjáj, Suníl: Ohromný svět, recenze 2 | ||||||
 | V roce 2008 vydalo nakladatelství ExOriente sbírku jedenadvaceti povídek bengálského spisovatele Suníla Gangopádhjáje s názvem Ohromný svět. >>
| ||||||
doslov | Gangopádhjáj, Suníl: Ohromný svět, doslov | ||||||
| Přes marnotratnost, s jakou Gangopádhjáj chrlí svá díla, má jeho práce řadu nesporných kvalit. Vedle už zmíněného vypravěčského umění je to sympatická bezprostřednost a upřímnost (mnoho jeho próz je psáno ich-formou), někdy – zvlášť v tématice milostné – zacházející dokonce do detailů v Indii neobvyklých. >>
| ||||||
ukázka | Gangopádhjáj, Suníl: Ohromný svět, ukázka | ||||||
| „Poslyš, kde bereš všechny ty kytky?"
„Na trhu v Háuře. Brzo ráno je pod háurským mostem trh s kytkama."
„A to tam chodíš brzo ráno? Vždyť jsi tady do půlnoci."
„Kšeft je kšeft. Co se dá dělat."
„A jak to, že ti vydrží do noci čerstvý, když je ráno koupíš?"
„Ty taky vydržíš do noci čerstvá, ne? Chodíš sem načinčaná jako růžička." >>
| ||||||
recenze | Gangopádhjáj, Suníl: Ohromný svět, recenze 1 | ||||||
| Sbírka překladů vybraných povídek současného bengálského spisovatele Suníla Gangopádhjáje vyšla v minulém roce jako první svazek edice Moderní indická literatura v Akademickém nakladatelství pro orientalistiku a religionistiku ExOriente. >>
| ||||||
portrét | Gangopádhjáj, Suníl - portrét autora | ||||||
 | Autor téměř půltřetího sta knih všech žánrů. Sám se cítí především básníkem, ale největšího úspěchu mezi Indy dosahují jeho romány. Některé byly zfilmovány předními bengálskými režiséry. >>
| ||||||
recenze | Hosseini, Khaled: Lovec draků a Tisíce planoucích sluncí, recenze | ||||||
 | Obě knihy spojuje téma vývoje politické situace v Afghánistánu, která má zásadní vliv na osudy hlavních hrdinů. Významným narativním principem, který autor používá v obou knihách, je zrcadlení velkých dějin v individuálních příbězích postav. Sovětská okupace i pozdější převzetí moci Talibanem se dotýkají jejich osudů a mnohdy je nenávratně přetvářejí. >>
| ||||||
recenze | Hosseini, Khaled: Lovec draků, recenze | ||||||
 | Autor, americký lékař afghánského původu, se ve svých vzpomínkách vrací do těžce zkoušené země za dob monarchie, sovětské okupace i za časů útěku z vlasti, s čímž se pak pro každého jednotlivce pojí nutnost hledání svého místa v emigraci. Nepochopitelně kruté události, střídající se však s někdy až patetickými příběhy lásky a přátelství, jsou v Lovci draků líčeny očima chlapeckého hrdiny Amíra. >>
| ||||||
ukázka | Azzopardi, Clare: Mohla bych jí dát jméno, chcete-li, ukázka | ||||||
 | Vyrostla jsem v Gżiře v malé vilce u cesty na rohu Moroniho ulice. Tenkrát tam nebylo tolik domů a často jsem jezdila na kole mezi poli, která se rozkládala mezi domy a místní arénou. Když tu domy začaly vyrůstat v hojnějším počtu a cesty se rozšířily v silnice, rozhodla se má matka pro přesun na klidnější místo. >>
| ||||||
recenze | Kohoutková, Petra: Písně země Nairi, recenze | ||||||
 | Výbor z lidové a trubadúrské poezie Arménie od středověku až po dvacáté století. >>
| ||||||
recenze | Pavić, Milorad: Papírové divadlo, recenze 2 | ||||||
 | Vydání českého překladu posledního románu Milorada Paviće Papírové divadlo (v originále 2007) může v čtenáři vyvolat radost nad tím, že literární postmoderna ještě není mrtva a dokáže přinášet originální díla. >>
| ||||||
portrét | Pavić, Milorad - portrét autora | ||||||
| Milorad Pavić (*1929) pochází z rodiny, z níž od 18. století vzešli i spisovatelé. První knihu vydal v roce 1952. Napsal deset románů. >>
| ||||||
ukázka | Pavić, Milorad: Papírové divadlo, ukázka | ||||||
| Opulescu je pravděpodobně nejstarším spisovatelem této antologie. Pamatuje ještě Mirceu Eliada. Narodil se roku 1928 v Aradu. Poezii publikoval ve francouzštině a jeho divadelní hry „Čas večeře“ a „Bezpečný život ve dvou“ se v socialistickém Rumunsku nehrály. >>
| ||||||
doslov | Pavić, Milorad: Papírové divadlo, doslov | ||||||
| Pavić patří mezi přední jména moderní srbské literatury, jimž se podařilo překonat hranice vlastního kulturního a jazykového prostoru. >>
|
Rychlá volba  | Podsekce |
| Krátce |
|
12.5.2010 22.3.2010 20.3.2010 4.2.2010 18.3.2009 20.12.2008 13.3.2008 9.8.2007 14.6.2007 1.6.2007 | |
| Diskuze |
|
[28.10.2009] Vit Zdralek Jak poukazuje J. M. Coetzee ve své zatím poslední sbírce esejů, Inner Workings: Essays 2000-2005 (Vintage Books 2008), kniha Poutníci (orig. The Pickup) znamená v Gordimerové tvorbě zásadní - a podle Coetzeeho pozitivní - změnu. Spisovatelka se odklání od angažovaného politického psaní - kterým se jako nelhostejná jihoafrická spisovatelka snažila po svém bojovat proti systému apartheidu - k niternějším polohám lidské duše, což ji zjevně velmi osvobozuje. Citujme ze závěru Cotzeeho eseje.
"Within that tradition [cervantesovská tradice vyjevovat skutečnost, psát pravdu i když jí není nasloucháno] she was able to work quite satisfactorily until the late 1970s, when she was made to realise that to black South Africans, the people to whose struggle she bore historical witness, the name Zola, to say nothing of the name Proust, carried no resonance - that she was too European to matter to the people who mattered most to her...
With the end of apartheid and the relaxation of the ideological imperatives that under apartheid had overshadowed all cultural affairs, Gordimer was liberated from such self-laceration. The fiction she has published in the new century shows a welcome readiness to pursue new avenues and a new sense of the world. If the writing tends to be somewhat bodiless, somewhat sketchy by comparison with the writing of her major period, if the devotion to the texture of the real that characterises her best work is now only intermitent, if she is sometimes content to gesture toward what she means rather than pinning it down exactly in words, that is, one senses, because she feels she has already proved herself, does not need to perform those Herculean labours anew." (strana 256) [18.9.2009] Kecal Spíše než s Bulgakovovým plagiátem bych srovnával s originálem: Jack London, Star Rover (Poutník po hvězdách). [11.10.2007] Zepelin Jestli se nepletu, tak dvě poslední věty mluví o "Popravišti". Takhle to ale vypadá, jako by to patřilo ještě ke "Stanici Bouřná". [11.10.2007] rip Stanice bouřná má podtitul "Den delší než století". Pokud to podtitul být neměl a měl to být název toho druhého vydání, tak tam to je poněkud obráceně: A věku delší bývá den :-) [15.9.2007] stenlik Krvavy duben je bezesporu zajimava kniha, jen mam pocit, ze autor mohl z tematu vytezit mnohem vice, navic i konec pribehu je napsan tak jaksi 'narychlo'... Po jejim docteni mam pocit jako by mi neco podstatneho uniklo - premyslim, ze si ji prestu jeste jednou...
Nicmene Kadare by si jiste zaslouzil vice prekladu do cestiny! [2.7.2007] Cenda Souhlasím s Tomem, že některá motivy jsou jen "nakousnuté" - nejdříve jsem myslel, že je román zkrácen...přesto je kniha svým způsobem velmi půvabná a poutavá...dobře se čte, i když epická stránka není nikterak výrazná, Kadare řeší téměř existencionální témata v optice zvykového práva... [27.6.2007] Tom Rieb Přečetl jsem tuto knihu, která mne seznámila s pojmy Kanun a krevní msta. Román si vystačí s prostorem albánské náhorní plošiny (okolní svět jakoby neměl právo do něj zasahovat, pokud pomineme tušenou představu Tirany - města, ze kterého pochází svatebčané). V knize je několik narážek, které autor mohl dle mého názoru více rozpracovat: např. z čeho byla Diana zakřiknutá, když vyšla z věže uzavření, nebo jak pochodil Mark se svou studií (jediná faktická poznámka, které jsem si o jeho cestě všiml, byla, že ho manželský pár zahlédl z projíždějícího kočáru). Ale třeba to byl záměr Kadareho, aby zdůraznil, že mnohem důležitější je v lidském životě čin než pouhá slova. Ostatně sám píše: "... velké věci nejsou dobré ani špatné, prostě jsou." [18.5.2007] Anna Najmanová Dobrý den,prosím Vás jak bych mohla zjistit název cestopisu o (pravděpodobně)Africe,který napsala manželka-lékaře,nebo vědce,která tam s ním byla na služ.cestě,knížka byla vydána 1987-88,byla napsaná s velkým humorem,nebyl to velký formát,byla myslím jen brožovaná,psala to češka.Knížka se mi nevrátila,půjčila jsem jí mnoha lidem,všem se moc líbila.Kdybych tušila název,možná ji seženu v antikvariátě.Prosím Vás dalo by se to ještě nějak zjistit?Moc děkuji za odpověď a přeji hezký den.Anna Najmanová [26.3.2007] chrisiane diky za upozorneni na vydanou knihu!! Prekladatel pan Schejbal je vynikajici prekladatel,myslim, ze se nemusi o prekladu pochybovat.. ch. [26.3.2007] Jan Vaněk jr. Gospodin Chernin, kažetsja, čto Kosmas.cz prinimajet kreditnoje karty i otpravlajet tože za rubež; jesli nět, možetě poprobovať zakazku na Czech-books.com. | |
