AM

Aleš Misař

Rene Karabaš, bulharská básnířka, známá zejména jako představitelka hlavní role zdravotní sestry Gany ve filmu Bezbog, který byl promítán i na Febiofestu pod názvem Bez Boha. Přinášíme ukázku z její debutové básnické sbírky.

Ve své druhé básnické sbírce nechává autorka vzájemně se prostupovat organickou hmotu a neživé předměty, respektive tkáň živou a textovou. Pozorujeme snahu zabydlet se ve vlastním těle, vyplnit je do poslední buňky, scelit a přijmout.

Tucet mystifikací a parodií žánrů nejen pokleslých nabízí poslední sbírka povídek Viki Shocka. Autor chce být věrný svému pseudonymu a tak se v jeho povídkách páří křižák s kentauřicí, neohrabaný obr ve freakshow zašlapává trpaslíky a dva japonští vojáci soutěží v tom, kdo usekne víc hlav čínských civilistů.

Krátké básnické texty jsou jako údery bičem. Buď zasáhnou, zaryjí se a táhnou vás dlouho s sebou, nebo se vás přese všechnu razanci ani nedotknou, naprázdno lupnou, nechají vás být. Sbírka básní Vypadáme, že máváme zahrnuje několik desítek kratších textů v rozsahu od tří do 15 veršů. Jaké zanechávají zářezy pod čtenářskou kůží?

Sbírka se obrací do intimního já, které zaměřuje hledáčkem převážně drobné lyriky. Básně se točí okolo obecných a stále přítomných témat (smrt, čas), zavedou nás však i do skrytějších komnat samotného básníka, do jeho vztahových a osobních krizí.

Vladimír Binar proslul především jako znalec a editor díla Jakuba Demla. Ale jaký je Binar básník? Svou první samostatnou sbírku veršů vydal až v roce 2010, nesla titul Hlava žáru a zahrnovala tvorbu z období 1959–1968. Tedy celkem dlouhé ohlédnutí do minulosti. Podobný „moment zpoždění“ obsahuje i novinka s názvem Rty na sněhu, která soustředí verše z let 1969–1972. Oproti prvotině ji poznamenává sice drtivý, avšak tvůrčímu i osobnostnímu zrání příznivý tlak doby.