Americký autor hororů Mort Castle patří mezi současné žánrové špičky, ověnčené mnoha různými cenami (z nejvýznamnějších připomeňme trojnásobný zisk Bram Stoker Award) a je známý především jako autor povídek, jichž má na kontě několik stovek. Až na několik málo kratších textů v antologiích nebyl však doposud představen českému publiku. První jeho vydanou knihou u nás se v letošním roce stal jeden z mála autorových románů Cizinci (The Strangers, 1984). Ten je zároveň prvním překladovým počinem žánrového nakladatelství Golden Dog, zabývajícího se doposud výhradně tuzemskou tvorbou.

Mort Castle nás přenáší na americké maloměsto, kde poklidným rodinným životem uskutečňuje svůj „americký sen“ Michael Louden – pozorný manžel, skvělý otec dvou dcer, dobrý soused a po všech stránkách milý a spolehlivý člověk, oblíbený v každém kolektivu, jehož je součástí. Avšak jen na první pohled. Michael je totiž Cizinec – psychopat, skrývající za masku maloměšťáka touhu po zabíjení a ubližování. A na této vcelku jednoduché zápletce staví autor působivý psychologický horor. Ten sice obsahuje různé mysteriózní prvky – jako je (některými viděná) rudá aura Cizinců či prediktivní vize Michaelovy tchyně Claire –, ale nepříjemné pocity při čtení vyvolává otázka zcela realistická: zda skutečně známe své nejbližší. Autor pochopitelně pracuje s hyperbolou a ztvárňuje mezní situaci – bezcitného tyrana a zabijáka, který si osvojil masku obyčejného člověka. Téma samo o sobě není nijak ojedinělé, pozornost nicméně zaslouží jeho zpracování.

Autor spojuje jednotlivé prvky z děl dvou dobře známých hororových autorů. Tím netvrdím, že kopíruje jejich styl. Cizinci staví na (místy poněkud zjednodušené, což však v rámci žánru nevadí, ba možná naopak) psychologické sondě do maloměstské společnosti, jako jsme na to zvyklí u mnohých hororových klasik Stephena Kinga. Castle nicméně nevychází – jako je tomu často právě u Kinga – z extrémních situací a jejich dopadu na jedince či společenství. Ačkoli i to je zde přítomné, v jádru se spisovatel zaměřuje na téma dokonalé přetvářky, čímž se mu daří vyvolávat ve čtenáři paranoidní pocity, ze kterých vyvěrá děs mnohem autentičtější než z naturalistických popisů různých fyzických trýznění.

Na druhou stranu, ani těmi Castle nešetří. Právě jimi – a také počtem mrtvých a krutostí jejich smrti – zase může čtenářům připomínat klasika hororového splatter punku Jacka Ketchuma, přičemž především s Ketchumovou prvotinou Po sezoně (vydanou roku 1980) sdílí vyvolávání pocitů beznaděje. Ty pramení v přítomnosti absolutního lidského zla, před nímž není úniku a které útočí bez důvodu. Jinými slovy, nevybírá si oběti na základě jejich provinění, naopak se zaměřuje na bezbranné a nevinné, čímž zvyšuje míru hrůzy a čtenářova znechucení. To však přesto není vyvoláváno samoúčelně, jak by se mohlo zdát a jak je tomu často u hororů filmových. Autoři takových textů – včetně Castlea, pochopitelně – poukazují na nespravedlnost a bezohlednost v lidském společenství, jen ji často odkrývají v jejích krajních mezích. Mort Castle přitom – na rozdíl právě od Ketchumova debutu – pracuje se zlem skrytým, zdánlivě latentním a více než na vyvolávání pocitu bezpráví sází na znejistění pocitu každodenního bezpečí.

Prvek jakéhosi kolektivního šílenství pak (do jisté míry metaforicky) reflektuje blížící se Věk Cizinců – po většinu románu nekonkrétní a nejasné povahy, avšak svou tajemností vzbuzující ve čtenáři přirozené obavy. Zároveň tento motiv do určité míry funguje jako ústřední záhada, která se táhne se celým dějem a směřuje k finální katarzi.

Ač není závěr románu z dnešního hlediska až tak novátorský (nezapomínejme však, že Cizinci vyšli poprvé před více než třiceti lety), lze ho označit za překvapivý a zároveň efektní. Ostatně v tom je Mort Castle žánru hororu (stejně jako v mnohém jiném) poplatný. Díky řemeslné zručnosti a velmi dobře vybudované atmosféře mu však nic z toho neubírá na působivosti.

Malou vadou na kráse českého vydání je bohužel ne zcela bezchybná redakční práce. Text obsahuje několik překlepů a chybějících uvozovek v přímé řeči. Pokud se však budeme držet srovnání s vydáními zmiňovaných klasiků, rozhodně jich není tolik jako například v mnohých českých překladech Stephena Kinga (zejména v posledním vydání Řbitova zviřátek).