V době komerčního boomu erotické literatury, za jejímiž vysokými prodeji stojí zejména inspirativní úspěch bestselleru E. L. Jamesové Padesát odstínů šedi (jakož i jeho pokračování), přichází nakladatelství Argo na český trh s „erotickou kultovní klasikou“ z poloviny 50. let. V originále lakonicky nazvaný román Helen and Desire (Helen a touha) skotského bohéma Alexandera Trocchiho, do češtiny uvedený pod poetičtějším, současně však v lecčems přiléhavějším názvem Helen v zajetí touhy, spojuje přímočarost a povrchnost pornografické knížky s jazykovou vynalézavostí.

Sex místo chleba
Mladá Australanka Helen v předvečer svých osmnáctých narozenin pocítí při koupeli v moři animální sexuální touhu, kterou od té chvíle nedokáže a ani nehodlá krotit. Nově objevená rozkoš ji totiž nejen zcela naplňuje, ale nádavkem jí prostřednictvím mladého milence umožňuje i vytoužený únik z ospalé rybářské vesnice. Dívka nechává za zády honosný rodný dům včetně úzkoprsého otce a vrhá se rovnýma nohama do víru čerstvě nabyté svobody.

Pouhý únik z otcových morálních pout však hrdince nestačí. Ráda by viděla svět, což jí naivní a chudý mladík, s nímž uprchla, ani zdaleka nemůže umožnit. Na vlastní pěst, vyzbrojena pouze krásami svých křivek, se vydává nejprve do Singapuru, odtud do Indie a poté do Evropy a Afriky. Během strastiplných cest se zaplétá s roztouženými mladíčky, oddává se lačným námořníkům, čelí vypočítavosti jednoho pasáka a podezřívavosti jednoho pašeráka drog a v neposlední řadě si užívá přízně několika štědrých milionářů. Především se však stále hlouběji seznamuje se všemi zákoutími sexu a s železnou pravidelností se dostává do potíží, z nichž se zas a znovu musí vykoupit vlastním tělem.

Řetězec intimních dostaveníček
Dějovou linku Helen v zajetí touhy tvoří volně provázaný řetězec setkání ústřední hrdinky s muži (a ženami) nejrůznějšího společenského postavení a především odlišných sexuálních tužeb, jimž dívka zpravidla dychtí (či musí) vyhovět: „‚Milovala jste se někdy v letadle?‘ Zavrtěla jsem hlavou. ‚Tak se svlékněte, Helen.‘“ Tato vesměs náhodná dostaveníčka logicky vyplývají z hrdinčina putování přes půl zeměkoule, jako celek nicméně působí krajně nepravděpodobně. Ostatně absurdnost děje není pro žánr erotické literatury nikterak netypická. S trochou nadsázky lze říci, že prakticky kamkoliv Helen vstoupí, tam je po chvíli svědkyní či rovnou účastnicí sexuálního styku, přičemž jednotliví partneři se v tomto pořadníku scvrkávají na pouhé milníky na její cestě, lidské črty bez pevnějších rysů. Trocchi záměr knihy tedy nikterak nekamufluje. Všeobecnou plytkost, z níž alespoň zčásti uniká snad jen Helen, naopak vystavuje na odiv.

Helen je jediná postava, o níž lze tvrdit, že disponuje alespoň matnými konturami tváře. Dívku, která jistě ne zcela náhodou sdílí jméno s bájnou antickou kráskou (tato analogie je zdůrazněna nejen Heleniným únosem/útěkem z domu i její nespornou neodolatelností, ale znovu též ve chvíli, kdy získává falešný, a to konkrétně řecký, pas), prezentuje Trocchi jako ženu zdánlivě bez špetky sebeúcty, nikoliv však jako ženu naivní či zaslepenou. Protagonistka je sice hnána především chtíčem, ale dokáže jej náležitě usměrňovat, díky čemuž postupně šplhá vzhůru po společenském žebříčku. Z vypočítavé milenky z nutnosti a luxusní konkubíny se vypracovává až ve svobodnou a světaznalou gardedámu dědičky malého obchodního impéria.

Prokletí sexuálního chtíče
Čtenáři jsou veškeré okolnosti Helenina příběhu předkládány formou deníkového rukopisu samotné hrdinky, jenž byl nalezen u arabského kupce a zabaven francouzskými koloniálními úředníky. Doprovodné dopisy Francouzů tvoří vnější rámec, s jehož pomocí se snad Trocchi snažil zvýšit autentičnost příběhu, jenž byl původně publikován pod ženským pseudonymem. Do tohoto rámce je pak zasazena retrospektivně sepisovaná intimní zpověď mladé dívky. S očekávatelnou otevřeností líčí Helen své sexuální zážitky od útěku z domova až do současnosti, popisuje extázi při pohlavním styku či vlastní dychtivost a mimořádný prostor věnuje zejména pasážím, které nejvíce dráždí čtenářovu fantazii. Zdá se, že sex je pro Helen bezmála určitou formou osobního náboženství, zároveň však i kletbou, jejímž účinkům nedokáže vzdorovat. I proto je, jak naznačuje český název románu, doslova „v zajetí touhy“.

Jazyk hrdinčina svědectví se nicméně do jejího fyzického vězení uzavřít nenechal a rozlétá se do výšin pro erotický žánr značně nezvyklých. V jednu chvíli se Helen zmítá „v prudké systole a diastole touhy“, v jiném okamžiku pozoruje dívku spočívající při sexu v předklonu jako „zlomený květinový stvol“. A při zcela odlišné příležitosti se boky jiné dívky pozvedají a klesají „v synkopickém tanci“. Nejenže se Trocchi (a s ním i překladatel Ladislav Nagy) umně vyhýbá otřepaným frázím tradičně popisujícím pohlavní styk, ale svým celkovým jazykovým projevem jednoznačně vybočuje z žánrového průměru. Jakkoliv se tedy Helen v zajetí touhy spokojuje s přímočarým dějem a jednorozměrnými postavami, mezi jazykově ochablými erotickými bestsellery současnosti o sobě dává patřičně vědět.