Nestvůry skutečné a imaginární
Smith, Jay M.: Gévaudanské nestvůry

Nestvůry skutečné a imaginární

Na vzniku mýtu, který se měl brzy rozšířit do všech koutů Evropy, se jistě podílely zejména místní podmínky regionu Gévaudan. Avšak i typické rysy nejširšího intelektuálního prostředí té doby nám pomáhají objasnit, proč nabyla bestie okamžitě exotické formy a zaujala pozornost i těch lidí, kteří byli událostem na hony vzdáleni.

Na vzniku mýtu, který se měl brzy rozšířit do všech koutů Evropy, se jistě podílely zejména místní podmínky regionu Gévaudan. Avšak i typické rysy nejširšího intelektuálního prostředí té doby nám pomáhají objasnit, proč nabyla bestie okamžitě exotické formy a zaujala pozornost i těch lidí, kteří byli událostem na hony vzdáleni. V polovině 18. století totiž zpochybněné jistoty, obnažené a zkoumané ve vědeckých diskurzech, teologických debatách i na bouřlivých veřejných prostranstvích připravily věřící lid, náboženské skeptiky i všechny, již oscilovali mezi nimi, na to, aby fascinovaně přijímali veškerá svědectví o čemkoli nestvůrném. První zkazky o bestii tedy dolehly k uším, které byly připraveny je vyslechnout.

Přírodní stvůry
Chceme-li pochopit, proč se zkazky o neobyčejném dokázaly tak pevně zmocnit představivosti tehdejších lidí a po měsíce v ní rezonovat, je třeba umístit fenomén bestie z Gévaudanu do širšího kontextu chápání přírody v 18. století. Abychom dokázali rekonstruovat obrysy tohoto zmizelého duševního ekosystému, musíme odložit stranou přetrvávající, avšak potenciálně zavádějící předpoklad, že Evropa 18. století byla kolébkou moderního světa. Podle typického kašírovaného pohledu na věk osvícenství (lumières) nastolili všichni odvážní a stateční skeptici, novátorští filozofové a experimentální vědci, prodchnutí zvídavým duchem vyjádřeným v Kantově mott u „odvážit se vědět“, nakonec s úspěchem zdravý epistemologický základ pro hodnocení a šíření znalostí o světě. S pomocí sympatizujících nakladatelů, shovívavých cenzorů, vůdčích osobností salonů a přibližně po roce 1720 i nového masivního čtenářstva, jež si cenilo šiřitelů nových myšlenek, nakonec rozptýlili mlhy pochybností a ignorance, které od středověku udržovaly lidstvo v žalostném stavu intelektuální senility.

Tento obrázek je do jisté míry pravdivý. Osvícenství, které se zrodilo z experimentální vědecké kultury, jež se sjednotila v průběhu 17. století, skutečně představovalo důležitý zlom v časové ose západních dějin. Můžeme dokonce tvrdit, že 60. léta 18. století představovala kulminační bod, a to zejména ve Francii. Avšak známky rostoucího apetitu po nových myšlenkách v průběhu tohoto desetiletí a v období kolem něho by neměly být považovány za důkaz náhrady, uvadnutí či vyhlazení starších myšlenek. Jak tvrdí Herbert Butterfield ve svém památném eseji a jak v poslední době opakovaně potvrzují historici zabývající se érou osvícenství, „konzervativní“ pohled na lidský pokrok nevyhnutelně zkresluje historickou realitu a překrucuje rychlost i povahu kulturních změn. I přes transformační účinky a triumfalistické způsoby, v jejichž rámci jsou již od konce 18. století prezentovány jednotlivé filozofické proudy, vyplývaly změny umožněné osvícenstvím spíše než z kulminace konfliktů mezi silami světla a temnoty z dlouhodobého vyjednávání a kolektivního přemítání. Osvícenství nebylo reformním programem protežovaným intelektuální avantgardou, ale mnohostranným procesem zkoumání, jenž byl rozštěpen rozpory – rozpory umocněnými publikační explozí, která počínaje 20. léty 18. století změnila občanský život. Duševní postoj charakteristický pro tuto dobu – na jedné straně zvídavost a odvaha, na straně druhé kombinace s intelektuální setrvačnosti a všeobecné nejistoty – pomáhal formovat vnímání a interpretaci bestie z Gévaudanu.

Celý text ukázky ve formátu .pdf ke stažení

Jay M. Smith: Gévaudanské nestvůry aneb Zrod bestie. Přel. Zuzana Krulichová, Argo, Praha, 2014, 353 s.

Ukázka

Zařazení článku:

historie

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse