Potápění v ženských duších
Serrano, Marcela: Deset žen

Potápění v ženských duších

Kniha Deset žen chilské spisovatelky Marcely Serranové vybízí k tomu, abychom se pokusili soucítit se ženami, které svou duši otevřely ostatním. Jejich psycholožka trvá na tom, že mají-li se různá trápení vyléčit, je třeba o nich mluvit.

Román Deset žen již etablované chilské spisovatelky Marcely Serranové (v hispánském světě známé jako Marcela Serrano Pérez) je zatím první autorčina kniha přeložená do češtiny. Kniha vypráví příběh deseti žen, které se navzájem neznají. Nataša, jejich psycholožka, je pozvala, aby jedna po druhé vyprávěly svůj příběh. Každá žena se tedy svěřuje se svým příběhem, svým trápením i úspěchy a poodhaluje kratší či delší období svého života. Postupně tak odkrývají i své nitro, své city. Knihu zakončí Natašin příběh, který vypráví její asistentka. I její životní příběh je plný trápení a hledání. Nataša ale vyprávěním svého života dává ostatním ženám naději, že všechno bude v pořádku a vždy máme naději, že se v našem životě leccos změní. Nataša je přesvědčená o tom, že má-li se trápení vyléčit, je třeba o něm mluvit. Jakmile totiž své trable vypovíme nahlas, vytvoříme si od nich odstup, čímž získáme nadhled a vnímáme vše jako příběh někoho jiného. Nataša proto přichází s návrhem veřejné terapie, při níž ženy odhalují své nitro ostatním ženám. Ženy, které se terapie účastní, pocházejí z různých sociálních vrstev, a jak některé z nich zdůrazňují, bez pomoci bohatších klientek a speciálního programu by si ji nemohly dovolit.

Jazyk románu je velmi bohatý, autorka používá i hovorové výrazy, které se neztrácejí ani v překladu: překladatelka užívá spisovnou i hovorovou češtinu a dá se říci, že tyto dva styly vyprávění se pravidelně střídají, což ve výsledku může vytvářet dojem, jako by příběhy deseti žen vyprávěly pouze dvě ženy. Jejich příběhy jsou však odlišné, stejně jako témata, která sahají od sexuálního zneužívání, homosexuality nebo starostí s dětmi až k chudobě či bohatství a úspěchu vedoucímu k vnitřnímu vyhoření.

Stěžejní téma knihy Deset žen je obrana ženy jako takové, ve všech jejích podmínkách, osobních i pracovních vztazích. V jednotlivých příbězích se prolínají jejich úspěchy i neúspěchy, lásky i zklamání, úzkosti i radosti. Autorka ukazuje sílu ženy odhodlané překonávat veškeré neúspěchy, překážky a pády. Tedy vše, čím si v životě prochází každý člověk, když stojí před důležitým rozhodnutím, v podmínkách, které jej nenaplňují.

Dalším neméně důležitým tématem knihy je také samota, s níž se hrdinky potýkají a která se neptá na věk, zkušenosti, vztahy nebo sociální status aktérek. Samota je v knize všudypřítomná, dokáže léčit i ublížit. V příbězích deseti hrdinek je však patrná značná dávka naděje, jelikož žádná svůj boj nevzdává a dává najevo svou sebedůvěru. Jejich houževnatost je nejlepší zbraní na veškeré překážky a samotu.  

Knize se nedá upřít, že čtenáře hravě vtáhne do děje. Vyprávění žen jsou stejně jako jejich životy a příběhy odlišná, každá z nich vyrůstala v odlišných sociálních i historických podmínkách, a to nejen v Chile, ale i v jiných zemích. Kniha je zrcadlem toho, co ženy prožívají dnes, ale i všeho, co prožívaly snad už od samých počátků lidstva. Matky, dcery, manželky, vdovy, milenky, mladé i starší ženy, každá z nich má své vnitřní i vnější boje. Vědí, že bolest je třeba překonat, ať už je čerstvá, nebo přetrvává z dětství či dospívání.

Každá z těchto deseti žen je odlišná, ale spojuje je bojovný charakter a síla prát se s nelehkým osudem. Jednotlivé ženy jsou mnohdy svými dokonalými protiklady a je velmi pravděpodobné, že nebýt psycholožky, nikdy by se nepotkaly.

Marcela Serrano svou knihou dokázala soucítit se ženami, které svou duši otevřely ostatním: u čtenářů (a čtenářek) dokáže vzbudit soucit a politování, a v některých případech dokonce opovržení.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Jana Lišková, Host, 2014, 336 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Hodnocení knihy:

70%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Jitka J.,

Knihy Isabel Allende bych tedy do "čtení pro ženy" rozhodně neřadila.

redakce,

Děkujeme za reakce, knihu jsme z důvodů, které tu zazněly, přeřadili do kategorie umělecké beletrie.

Marek Sedlák,

Ta zmiňovaná kategorie má název na nic. Jsem 100% chlap a knihy Isabel Allende jsem zhltnul jak maliny, aniž bych měl pocit, že čtu něco pro ženský.

Anna,

Ano, máte pravdu, na I. Allende jsem zapomněla. Je u nás hojně překládaná a právě její díla bychom možná mohli do kategorie "čtení pro ženy" směle a bez váhání zařadit.

Mirek Skala,

A co Isabel Allende?

Anna,

Nevím, kdo a na základě čeho rozhoduje o tom, v které žánrové sekci bude kniha zařazena. No, ono i podle recenze by se mohlo zdát, že jde o knihu spadající do kategorie, která bývá označována "čtení pro ženy". Tato kniha je však přeci jen něčím víc než psychologickou sondou do nitra deseti různých žen. Skrze jejich vlastní vyprávění, skrze jejich osobní osudy před čtenářem vyvstane celá chilská společnost druhé poloviny 20. století se všemi jejími charakteristikami: skrytý rasismus, rozevřené sociální nůžky, Pinochetova diktatura, problémy s identitou... To vše viděno ženskýma očima. Knihu tedy doporučuji i těm, kdo by si jinak "ženské čtivo" nikdy nepřečetli. Jde o velmi zdařilou knihu a myslím si, že pro uvedení autorky do českého prostředí byla velmi vhodně zvolena, i když nepatří k autorčiným nejlepším románům (jde spíše o deset povídek spojených prostředím psychoterapeutické ordinace). Kdy naposledy byla přeložena do češtiny nějaká chilská autorka, byla-li vůbec, nepočítám-li básnířku Gabrielu Mistralovou? Je proto dobře, že se Host k překladu odvážil.