Pluji, tedy jsem
Leena Krohn: Valeikkuna, Teos, Helsinki, 2009, 156 s.

S René Descartem si každý spojí výrok: „Myslím, tedy jsem.“ S hlavním hrdinou románu Leeny Krohn si můžeme spojit: „Pluji si, tedy jsem.“ Floating je pro něj způsob existence. Z pohodlí svého domova se nechává unášet pryč od všedního života. Jistotami bývalého studenta filozofie jsou jen flotační nádrž, slepé okno a klienti, kteří k němu přicházejí z různých důvodů: někteří se potřebují vypovídat, jiní zbavit strachu, další dorazí jen ze zvědavosti, jak jakový filozof vypadá.

Z ničeho nic však začne vody v nádrži i klientů ubývat. Město ovládne exaktní Liga kružítkářů a lidé se stáhnou do svých vlastních světů. Že by nastala doba, ve které už nejsou filozofové potřeba?

Slepé okno je román o pravdivosti a klamu paměti i smyslů, o hledání hranic mezi životem, skutečností, sny a představami, o pátrání po tom, čemu a v co může člověk věřit.

© Alžběta Štollová