Tichý návrat horké brambory
McAuley, Paul: Tichá válka

Tichý návrat horké brambory

Tichá válka, ač nese stopy i jiných žánrů, včetně koketování s thrillerem s politickými prvky, je ze všeho nejvíc vesmírné dobrodružství; novodobá, téměř k nepoznání proměněná reinkarnace space opery.

Není to až tolik vina Paula McAuleye, že má v českých zemích už čtvrtého nakladatele. Zpravidla to tak bývá, že inovativní, hůře zařaditelní, stále překvapující autoři to mají na zdejším konzervativně setrvačném trhu těžší než například Dick Francis nebo Ed McBain. A McAuleyova tvorba tyto vlastnosti má. Nejzřetelněji je lze doložit na jeho nakladatelské bilanci u plzeňského nakladatelství Laser. To se ho chopilo u nás jako první a na přelomu tisíciletí vydalo několik knih z jeho nejproduktivnějšího a nejpestřejšího tvůrčího období – lehce cyberpunkovou sci-fi Fairyland, téměř fantasy trilogii o Konfluenci a alternativně historického, steampunkového Pasqualova anděla. Čtyři sta miliard hvězd, jeho Dickovou cenou ověnčený debut, vyštíplo Laseru nakladatelství Milenium, ale už se neobtěžovalo vydat další dvě knihy, kterými se původní dílo rozrostlo na trilogii. Pak se odmlčel i Laser, i když pořád toho zbývalo dost, co by stálo za vydání, a téměř současně se ve sci-fi odmlčel i McAuley, zabrousiv letmo do žánru vědeckého thrilleru. To neomylně zavětřil BB art a vydal Třetí oko. Načež se nad jedním z nejzajímavějších zjevů moderní britské si-fi na zdejším rybníce zavřela na čtyři roky voda.

Až teď se autora, jehož knihy zřejmě nevynášejí tolik, kolik si nakladatelé slibují, takže si ho přehazovali jako pověstnou horkou bramboru, chopila Plejáda. Vydala román, kterým se McAuley jakoby obloukem vrací ke svým začátkům, kdy ho to táhlo do vesmíru, mezi čtyři sta miliard hvězd. Tichá válka, ač nese stopy i jiných žánrů, včetně autorova koketování s thrillerem s politickými prvky, je ze všeho nejvíc vesmírné dobrodružství, novodobá, téměř k nepoznání proměněná reinkarnace space opery.

Z jednoho světa, toho našeho, se ve 23. století staly světy dva. Ekologicky zubožená matička Země zkolabovala a despotické (ne však nutně zlovolné) režimy, které tu přežily, se snaží vládou železné ruky o znovunastolení udržitelné přírodní rovnováhy a tedy zachování lidského rodu v jeho kolébce. Tohle Vesmířany netrápí. Už několik generací prchají svobodomyslnější jedinci pryč ze Země. Osídlili Jupiterovy měsíce a Saturnovy prstence, nezatěžují se tradicemi a sentimenty a vzhlížejí ke hvězdám, k další expanzi lidského druhu do neznáma. Slouží jim k tomu špičková technologie a věda, na Zemi až pověrčivě potlačovaná při vědomí následků, jaké bezuzdný technický rozvoj už jednou přinesl. Ze Země vzhůru k odpadlíkům hledí lidé se směsicí závisti a obav z toho, kam povede další vývoj, když se tam chopí moci radikálové. A dolů na Zem z vesmíru hledí Vesmířané s podobnými pocity: trochu závidí, protože Země je na rozdíl od jejich umělých rájů pořád ještě živoucí planeta, a trochu se bojí, protože autoritářské pozemské režimy jsou nebezpečné a agresivní. Půdorys je daný: schyluje se k válce.

Je to skutečně tichá válka už tím, že propukne o mnoho dřív, než hluboko v ději zazní první výstřel. Její přípravy sledujeme od prvních stránek knihy, a je-li pro některé z jejích postav vyhnutelná, pro čtenáře nikoli. Tyto přípravy neodvratného slouží zkušenému vypravěči McAuleyovi ke zpomalení děje v zájmu detailního osvětlení, co předcházelo, než jsme začali číst. Může se vyhnout prvoplánovému militarismu a věnovat se spíše jemnostem: nejen nutné politice a diplomacii, ale i psychologii, sociologii a přidruženým vědám. Jeho vědecký fundament je ostatně úctyhodný a zasahuje od společenskovědních kategorií k ryze technologicky zaměřeným disciplínám – a čtenář, nekovaný v žádné z nich, mu zvláštním způsobem důvěřuje. Bezpochyby za to mohou i seriózně prokreslené postavy románu, rekrutující se nikoli z vojenských oborů, ale právě převážně z vědy: to ony jsou nositeli předávaných informací, hlavně ony, byť válku samy nevedou, o ní vědí víc než nejvyšší velitelé, a jejich očima je mnohem zajímavější. A jsou to, aby bylo nadobro jasno, jak hereticky autor přistupuje k válečné sci-fi, hlavně ženy. McAuley tak stvořil jakousi amilitaristickou válečnou sci-fi, kde o válku vlastně jde ze všeho nejméně.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Jakub Rak, Plejáda publishing, Plzeň, 2010, 430 s.

Zařazení článku:

sci-fi

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

70%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Uzin,

Plejáda zřejmě nemá na korektora: na téměř každé stránce je několik hrubých prohřešků proti češtině. Úplně to kazí potěšení z četby. Ještě nikdy jsem neměl v ruce knihu s tolika hrubkami. Fuj !