Josef Kocourek: Marto. Deníky 1927–32, Dauphin, Praha 2009, 544 stran

Ke stému výročí narození významného a v současnosti znovu objevovaného básníka a expresionisty Josefa Kocourka vycházejí Deníky 1927–1932: Marto, Marto... Z nich byla dosud veřejnosti představena pouze část ve výboru Extáze (1971). Podle znalců Kocourkova díla jsou jedním z vrcholů jeho tvorby. Jak napsal literární vědec Jiří Skalička: „Extáze (...) otřásla i znalci a ctiteli Kocourkova díla. Autor tu byl odhalen (...) v celé nahotě svého tragického životního, uměleckého i milostného osudu, s otevřeností, jaká nemá v naší literatuře obdoby. Snad jenom Máchovy deníky a listy jsou mu v tomto směru adekvátní.“

Josef Kocourek je, přestože zemřel velmi mladý, výraznou postavou české meziválečné literatury, v mnohém předbíhající svou dobu fascinací erotikou či předjímáním existenciálních tónů v literatuře. Excentrik, v počátcích ovlivněný poetismem i expresionismem, doplňoval své erotické vize motivy zmaru a bezvýchodnosti, později v jeho díle převažovaly náměty sociální a politické.

Nakladatelství Dauphin o edici kocourkových deníků
V přítomném svazku přinášíme úplné znění dochovaných deníků Josefa Kocourka (1909–1933), které jsou v autorově pozůstalosti, uložené ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Hned v úvodu upozorňujeme, že se jedná o pouhý fragment. V pozůstalosti – a současně v této edici – se totiž nacházejí pouze číslované deníky 1–6 a 13–15. Zbylých šest svazků (tedy deníky z roku 1928 a téměř celého roku 1929, označené čísly 7–12) je nezvěstných. Jak ovšem vyplývá z korespondence, jež je součástí Kocourkovy pozůstalosti, chyběly tyto deníky již na počátku 70. let.

V roce 1971 vyšel v nakladatelství Kruh obsáhlý výbor z deníků a korespondence Josefa Kocourka, nazvaný Extáze, připravený Kocourkovým učitelem a editorem jeho děl, Miloslavem Jirdou, ve kterém se objevují části chybějících deníků. Po tragické Jirdově smrti v říjnu 1970 se však již dalším kocourkovským badatelům, Zdeňku Filipovi a Jiřímu Skaličkovi, nepodařilo pro Vlastivědné muzeum v Šumperku chybějící svazky získat. Je pravděpodobné, že je Miloslav Jirda zapůjčil ještě za svého života některým zájemcům o Kocourkovo dílo, a po jeho úmrtí dokumenty nebyly vráceny. Vzhledem k tomu, že se upravené ukázky z Kocourkových deníků objevovaly v tisku již od roku 1961 (série nazvaná Z milostného deníku Mikuláše Koukola vycházela v časopise Kultura v číslech 32–37 od srpna do září 1961), je pravděpodobné, že na jejich editování Jirda trvale pracoval minimálně již od počátku 60. let. Proto nelze přesně zjistit ani odhadnout, odkdy jsou chybějící svazky deníků nezvěstné. I přes tuto absenci však věříme, že zprostředkování zbývajících svazků Kocourkových deníků bude pro čtenáře přínosné. Ostatně zájem o dílo Josefa Kocourka, který by v roce 2009 oslavil sté narozeniny, trvá, jak dokazuje reedice románu Srdce (nakl. Duha Press, 2008, v edici Víta Ondráčka) nebo ankety Jaromíra F. Typlta v časopisech Host (2003, č. 3), Souvislosti (2008, č. 1) a Tvar (2009, č. 2).

Záměru vydat knižně tyto deníky předcházela původně plánovaná reedice Jirdova výboru z roku 1971. Jak ovšem píše Jiří Skalička v doslovu ke Kocourkově knize Z konce světa (1980), shromáždil Jirda v Extázi „až nadměrně všechnu dostupnou korespondenci Josefa Kocourka a jeho přátel i milenek (...). Ve snaze o úplnost pracoval metodou literární montáže, prokládal deníkové pasáže Kocourkovy jeho korespondencí odeslanou i přijatou (...). Chtěl zdůraznit literární hodnoty deníků i korespondence, nahradil proto jména skutečných osob fiktivními, převážně podle jmen postav Zapadlých vlastenců 1932.“ Rozhodli jsme se proto připravit čtenářské vydání rukopisných deníků. Východiskem pro nás bylo ediční zpracování posledního, 15. deníku, který vyšel v již zmiňované knize Z konce světa (editor Jiří Skalička), ovšem i zde jsme na několika málo místech zasahovali do textu podle originálního znění deníku. Zároveň vůbec poprvé nepoužíváme Jirdou zvolené pseudonymy, které měly v době vydání krýt některé Kocourkovy invektivy nebo erotické motivy.

© nakladatelství Dauphin