Fosse, Jon: Melancholie II, přeložila Barbora Grečnerová, Dauphin 2009, 160 stran.

Jon Fosse (nar. 1959) pochází ze západního Norska a píše v jazyce nynorsk, méně častém ze dvou úředních norských jazyků. Je autorem románů, básnických sbírek, dramat, esejů i knih pro děti. Do češtiny již byly přeloženy knihy Melancholia I. (Melancholie I, 2007), Morgon og kveld (Ráno a večer, 2007) a Andvake (Mámení, 2009). Fosseho minimalistické hry, analyzující rodinné vztahy, se dočkaly obrovského úspěchu nejen v Evropě, ale i v Japonsku. Pro svou popularitu na světových scénách je přirovnáván k Henriku Ibsenovi. Na českých jevištích byly inscenovány např. hry Namnet (Jméno), Natta syng sine songar (Noc zpívá své písně), Nokon kjem til å komme (Někdo přijde), Son (Syn) a Vinter (Zima). Za dvojromán Melancholia I, II (Melancholie I., II.) byl Jon Fosse v roce 2001 nominován na prestižní Cenu Severské rady za literaturu.

První díl románu Melancholie I. (česky Dauphin, 2007) pojednává o norském malíři Larsi Hertervigovi, který trpěl vážnou duševní chorobou. Nejde však o malířovou biografii, ale o monolog osamělého člověka o hledání smyslu života, lásky a Boha.

Druhý díl románu Melancholie II. je opět monologem, tentokrát patří ústřední hlas ženě, sestře Larse Herterviga. Oline stoupá s vypětím všech sil od moře ke svému domu. Oline si nevzpomíná na to, co se stalo včera, Oline nepoznává své blízké, nevybavuje si jejich jména. Oline cítí, jak se jí skutečnost pomalu ztrácí kdesi v mlze, její vzpomínky zato ožívají. Melancholie II. je neobyčejně intenzivním obrazem konce života, poetickou výpovědí o bolestech stáří, o posledních minutách bytí a o smrti.