Marguerite Yourcenarová

Marguerite Yourcenarová (vl. jm. Marguerite de Crayencour) (1903, Brusel – 1987, USA) - první žena zvolená do Francouzské akademie (r. 1980), autorka románů, básní a esejů, literární kritička a překladatelka vydala první knihu už v šestnácti letech. Tehdy si přesmyčkou vytvořila literární pseudonym, pod nímž se proslavila po celém světě. Z prvotiny už jasně vysvítá autorčina citlivost, slovní i obrazová vytříbenost a zájem o minulost nahlíženou skrze mýty a legendy – charakteristiky platné pro celé její dílo. Yourcenarová vyrůstala bez matky, která jí zemřela při porodu; svérázný otec ji neposílal do školy, ale raději jí předával své kulturní a literární vědomosti i touhu po dalekých cestách osobně.

Jedním z literárních vrcholů období před vypuknutím druhé světové války, kdy Yourcenarová hodně cestovala, psala a prožívala krizi v osobním životě (z roku 1936 je báseň v próze Ohně, inspirovaná vášnivou neopětovanou láskou k homosexuálnímu muži), jsou půvabné Orientální povídky (1938), v nichž čerpá z balkánských legend a folklóru a z mýtů Asie. Před válkou v Evropě utekla Yourcenarová do Spojených států k přítelkyni Grace Frickové, s níž žila až do její smrti na rakovinu. V osmdesáti letech začala znovu cestovat ve společnosti mladého amerického přítele, po jehož předčasné smrti na AIDS „zemřela na žal a samotu“.

Světově proslulou autorkou se Yourcenarová stala románem Hadriánovy paměti (1951, čes. 1971), o sedmnáct let později vydala stejně vysoce ceněný román L’Oeuvre au noir (1968, čes. Kámen mudrců 1975, 1999). Velkolepý projekt trojdílných pamětí Bludiště světa (čes. 1988, 1989, 1998) zůstal nedokončený, poslední nedopsaný díl vyšel posmrtně. V češtině mají čtenáři k dispozici také text Rána z milosti (1939, čes. 2002).

© Garamond