Djianovy dluhy
Philippe Djian: Ardoise, Julliard, 2002

Philippe Djian se rozhodl splatit čtenářský dluh, který cítil vůči svým oblíbeným spisovatelům, a učinil tak v knížce s enigmatickým názvem Ardoise (tj. "Břidlicová tabulka", nebo také "Dluh", Julliard, 2002). Inspiroval se při tom Henry Millerem, jehož seznam "knih života" čítal na tři tisíce titulů. Djianův výběr je nutně střízlivější: kromě francouzských "beatniků" Cendrarse a Célina a čínského filozofa Lao-c´, na něhož se s krátkou statí nedostalo, jde o samé Američany - vedle Melvilla, Hemingwaye a Faulknera se mezi deset Djianových apoštolů zařadili Salinger, Miller, Kerouac, Brautigan a Carver. Pokus čtivého spisovatele dobrat se upřímně přijatelného osobního kánonu by mohl oslovit především tvůrce čítanek a učitele literatury. Djian má totiž pravdu: přirozená cesta mladého čtenáře přeci vede od Kerouaka k Proustovi, a ne naopak. Potvrzuje to i skutečnost, že knihu jednohlasně vynáší do nebe generace kousavých a nevypočitatelných kritiků, která vyrostla před televizí a na rockové muzice a pro niž Djian již léta představuje "náhražku" americké literatury. Že by byli mladí ve svém vkusu opravdu stálejší nežli jejich předchůdci?

© Matěj Turek