VelkoLepě švihlá recenze lehce Těžké Barbory
Lepě švihlí tlové, básnický almanach nakladatelství Petrov, Brno 2002

Prologue a hlavní děj... Nečekaně stěkle rozpil se její úsměv v ústech plných marmelády. Podívala se na generála, stojícího vedle lednice vyzuté do růžových pantoflí touhy, který právě tančil s boŽenkou tangovážně-polovášně. Jasna se zamyslela, zčernala zimní oblohou jeho neurologicky nedořečeného pohledu. Stačilo jen nalepit známku a poslat ho babičce zum Weinachten... Její říjnová šíje se napnula jako struna na klávesách a zaržála... Punková symfonie Jasnina (pod)vědomí ho potom zahřála pěti notovými říhnutími, která proputovala autodromem jeho zatím ještě nedopitých žil: "Vystačím si sama, ty bídáku..." Prošla jím jako nirvana uchem jednohrbé jehly... Jasna nebo potemnělá slova? Panna nebo orel? Nejen oni, ale i pupeční zpověď žlutého slona.
Epiloque... Její hnědé teplo putuje do bříšek prstů u nohou, cestou z(a)tracené noci "Nach sein", úplňkem orgasmu v čokoládě (za 5,60 z (p)od(b)chodu na rohu páté avenue...). Do urologických impresí (po)raněných snídaní v trávě, chtěla by procitnout hravě & oroSeina bradavkou pařížské zmrzliny in der Stadt Koln am Rhein. Právě - s knihou v hlavě...

koupit knihu: www.kosmas.cz

Dobrá, dobrá, kolega Freud by ze mě měl asi radost... Ale snad i jednotliví spolupachatelé almanachu Lepě švihlí tlové, kteří mě svými antagonickými nonsens(l)ůvky prošvihali jako nefalšovanou velikonoční pomlázkou už po několika stránkách... Atropický příklad za všechny: "Pod pasem s pupeční perlou/ zduřelé oranže předjitřní/ podpupečního pohlaví./ Chuť chlupatého pomeranče/ oranžovorůžová růžovočerná./ Když roztáhne nohy/ v červáncích vidím višni./ Kousat kůži/ zad/ zadku/ cigareta zastrčená do grapefruitu/ milencův prst." (básník, který chce být zabit poupětem pivoňky, aneb Jiří Dynka a jeho (a) Milencův prst)

Kdo se tedy v almanachu lepě švihlých tlů "vrdlouhá"? (výraz Zenona Kaprála) Kdo mačká hubku našich srdcí? (tentýž autor...) "Kdo k pořádku volá?" (Nebudu to opakovat.) Kdo všechny tyto antalogismy, neologismy, zoo- a antropologismy, surrealismy, naivismy, dadaismy a jiné -ismy vymýšlí? Do společnosti osmadvaceti pánů a jedné dámy naštěstí nebyli započítáni pouze věrní Petrovovci, ale i jejich přátelé - milým polechtáním na pravé ruce jsou třeba trpaslíci Michala Ajvaze... Ale i v předchozí hypotaxi opěvovaní a okřídlení brněnští koňové, jakými jsou Vít Kremlička, Odillo Stradický ze Strdic, Marian Palla, Michal Šanda či méně čechoznámí Bohdan Chlíbec, Petr Hrbáč... A celé to způsobil...? Tatínek... Ivan Wernisch.

A už mě to nebaví... Přečtěte si to a vychutnejte si tu pravou svěžest a junost ducha sami. A my se ještě na chvíli vraťme k Jasně a k jejímu matně vytyčenému cíli. Zděs malaja krestoslovica aneb Kto eto govoril?

1) "To si vypiješ!"
2) "Tento způsob recenze zdá se mi poněkud nešťastný..."
3) "To je dopis od tatínka! Ano, ano, od tatínka. Jistě brzy přijede."
4) "Horší pro nás bylo, že všechno vařili na olivovém oleji, takže tam hodně holek zvracelo."
5) "Není nutno, aby bylo přímo veselo..."
A je to!
Ahóóój...

Div(n)á Bára Gregorová, psáno pro Babylon

řešení:
1) Tatínek Áji
2) P.P. (???)
3) Čuk. Nebo Gek?
4) Kateřina Smržová, vicemiss ČR za rok ???
5) Filmový tatínek Kolji

© Bára Gregorová

Hodnocení knihy: